Počasí nám přálo, vidina chutného občerstvení v mlýnu Bučice popoháněla kupředu.
Dobrou náladu nám nezkazil ani defekt Martiny.
Miloš bavil svými historkami náš peleton i během jízdy.
I to málo kopců jsme dokázali zdolat s úsměvem.
Po občerstvení v Bučicích jsme dorazili k rozhledně Romanka v Hrubém Jeseníku. Normálně by snad nikdo nečekal v polabské rovině rozhlednu, ale je to tak a každému doporučuji návštěvu.
Samozřejmě jsme těch „pouhých“ 142 schodů vyšlápli a pokochali se nádherným rozhledem. Bylo sice trochu pod mrakem, Sněžka ovšem vidět byla.
Pohled dolů z rozhledny na naše kola, ale hlavně z boudy pokladny vyčuhují nohy místního vtipálka. Na Milanův dotaz, kudy dále a zda cesta je sjízdná, hrdině odpověděl, že „doposud se odtamtud nikdo nevrátil“. My jsme bohužel jeho jinotaj nepochopili a hrdinně vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství
Komu toto připomíná epizodu ze seriálu 30 případů majora Zemana s názvem „Vrah se skrývá v poli“, nemýlí se.
Když jsme tuto terénní vložku a kopec v Loučeni přežili, mohli jsme pomalu vše s úsměvem vyhodnotit.
Zde jsou hrdinové dne, zleva Vilda, Miloš, František, Milan, Martina, Petr a Laděna.
Nádherný koutek skrytý v lese, kdo zná ví a ostatní hledejte.
Po třech létech na stejném místě. Srovnej s fotem v předchozím článku, no skromnost stranou, rosteme do krásy.
A je tu závěr, naše oře nás dopravily k domovu. Plánovaná i neplánovaná trasa a délka téměř 60 km je za námi. A my se můžeme těšit, že za rok si to /samozřejmě to kukuřičné pole, kdy Vilda starostlivě vyvolával Miloše v obavách aby se v tom „pralese“ neztratil vynecháme/ zopakujeme. Ovšem na co bychom pak vzpomínali?
Petr Novotný
A kdo chce vidět více, ať navštíví naši galerii.
